Kdyby nebyli Kelly Family?!?!?!

26. ledna 2009 v 16:24 | twiiity |  Články
Článok z časopisu ČagoBelo (s Terezou Pergnerovou).


Nebyla by ani spousta úžasný muziky a taky by se hodně lidí nemělo o co hádat. Fanoušci, který rodiče nechtěj na jejich koncert pouštět, by neměli proč utíkat z domova, diváci Esa by na výzvu Terezy neposlali skoro pět tisíc klobouků a čepic, který maj Kellyovy chránit proti těm, který by jim chtěli ubližovat a třeba v televizi by nevzniknul pořad, kde se o nich dohadujou ty, který je mají rádi, s těma, co je nějak nemusej. Ale hlavně by pro ty miliony jejich posluchačů na celým světě byl život o hodně šedivější a smutnější. A co na to všechno Kelly Family?

Tereza: Ahoj, jsem ráda, že se s váma setkávám. Máte radost, že jste u nás tak oblíbený?
KF: To určitě, velkou. Třeba to s tím dárkem, těma kloboukama, za celou naši kariéru jsme se s ničím takovým nesetkali. To je neuvěřitelný. Možná všichni naši fanoušci ani nevěděj, že máme vlastní sbírku starýho oblečení. Kupujeme ho od divadel a tak. Sbíráme starý kostýmy a všechny ty čepice tam zařadíme, a určitě je někdy i použijeme. A to jsme si mysleli, že nás fanoušci už nemůžou ničím překvapit.

Tereza: Já o vás vím, že vy o svejch fanoušcích víte taky úplně všechno. Co maj ale dělat, když je rodiče nechtěj pouštět na vaše koncerty?
KF: Rodičům vzkazujeme, že nemusej mít strach. My víme, že chtěj, aby byly jejich děti brzy doma, a protože na nás chodí dětí opravdu hodně, tak ty koncerty ani nemůžeme zbytečně protahovat. Je to ale těžký. Řekli jsme si sice, že dvě hodiny jsou akorát, víc už by bylo moc. Jenomže hrajeme už tak dlouho, že máme spoustu písniček, takže bychom potřebovali minimálně aspoň dvě a půl hodiny. Ale i takhle hrajeme okolo 30 písní.

Tereza: Okolo 30 písniček? To se mi zdá skoro neskutečný, protože tady u nás český kapely hrajou zhruba 15 až 20 kousků. Řekněte mi, jak to děláte, že jich zvládnete tolik?
KF: Hlavní důvod je, že nás zpívá devět. Obvykle je ve skupině jeden zpěvák a ten táhne celej koncert. To je dost náročný. A takovou výdrž, jako má náš přítel Bruce Springsteen, kterej dokáže pokaždý hrát čtyři hodiny, to má málokdo. Ale my se střídáme, jednou zpívá ten, podruhý ta, každej z nás si během koncertu odpočine.

Tereza: Takže se neunavíte. Když jste připomněli Springsteena, s váma kamarádí i hodně rockerů, že jo?
KF: Nejen rockerů. Třeba i Pavarotti. Pozval si nás k natáčení svý desky, to je báječnej člověk.

A z těch rockerů se přátelíme hlavně se Stevenem Tylerem z Aerosmith, Jonem Bon Jovim, taky s Lindou Perry, co dřív hrála ve 4 non Blondes. Ale je jich mnohem víc. Hlavně Jimmy, to je v Kelly Family největší rocker, si s nima rozumí.


Tereza: Každej z vás už taky napsal nějakou písničku, prozraďte nám, jak to děláte?
KF: To většinou záleží na náladě. Musíš mít na to tu správnou náladu. Někdy nás taky inspirujou lidi. Jako třeba tady u vás. Jsou tady stejně bláznivý jako my.

Tereza: Odkud vy všichni berete tu energii a sílu, která z vás pořád vyzařuje?
KF: To jsme se naučili od tebe. Vzpomínáš, jak jsme si společně dodávali sílu?

Tereza: Jo. Bylo to úžasný - prostě energetická bomba!
KF: A pak taky čerpáme hodně energie od lidí, od publika. To je taky jeden z důvodů, proč tolik koncertujeme. To jsou ty nejhezčí chvíle, který při práci prožíváme. Protože ten kontakt s lidma je úžasnej. My dáváme něco jim a oni nám to vracej. Je to takovej uzavřenej kruh, a to nám hodně pomáhá. Potřebujeme se navzájem.

Tereza: Já myslím, že vám hodně pomáhá taky to, že jste jedna rodina, ne?
KF: To je právě na naší skupině to suprový, že jsme jedna rodina. Jsme si blízcí. Když je někdo na dně, pomůžeme mu na nohy. A když má někdo hlavu v oblacích a vidí všechno moc růžově, tak ho stáhneme k zemi.



Tereza: Co byl pro vás v životě totálně nejhorší zážitek?
KF: Určitě, když nám před šestnácti rokama zemřela maminka Barbara Ann na rakovinu. Vždycky si přála mít 15 dětí, ale to se jí bohužel nesplnilo. Tři jí do toho počtu scházely. Nás je ve skupině sice devět, ale máme ještě brášky Paula a Dannyho a ségru Caroline, ale ty s náma nevystupujou.

Tereza: Z čeho máte v životě největší hrůzu?
KF: Z naší ochranky. A z nemoci. A především z hloupejch a zlejch lidí.

Tereza: Co byste popřáli všem Šílencům, který vás maj rádi?
KF: Aby měli dobrou náladu a aby byli všichni zdraví, protože to je to nejdůležitější. A veselí. Ale hlavně, aby si v životě užili hodně legrace.

Tereza: A kdyby měli nějaký trápení, můžete jim slíbit, že sem zase přijedete?
KF: Ano, přijedeme znovu. Nevíme jestli budeme hrát na stadiónu. Víš, že jsme měli vloni hrát na stadiónu, a kvůli vodě jsme museli koncert přesunout do haly. Ale přemejšlíme, že bychom to zkusili letos. Určitě se sem vrátíme, protože sem jezdíme rádi. V posledních letech jsme tady byli snad každej rok.

Tereza: Přemejšleli jste někdy o tom, že byste mohli jednou do Český republiky třeba emigrovat?
KF: Oh, přímo sem? No, je tu krásně...





Tereza: Zkuste to. Třeba jen na několik měsíců.
KF: Snad bychom to mohli zkusit.

Tereza: Kdybyste k tomu potřebovali pozvání, ráda vám ho poskytnu. Děkuju vám mockrát za rozhovor a přeju vám, abyste už navždycky měli pořád tolik energie.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama